Jeden můj kamarád mi před časem poslal zajímavý e-mail, který je hodně výstižný a popisuje, jaké chyby firmy dělají nejen v komunikaci. Vše se točí kolem přísloví Indiánů z kmene Dakotů, které zní:

„Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!“

Nicméně v profesním životě často prosazujeme jiné strategie, podle kterých se v takovéto situaci pokoušíme jednat. Nepřipomíná vám to náhodou něco?

• obstaráme si větší bič
• vyměníme jezdce
• říkáme: „Vždyť ten kůň vždycky jezdil…“
• založíme pracovní skupinu pro analýzu koně
• navštívíme jiná místa, abychom se podívali, jak se tam jezdí na mrtvých koních
• zvýšíme standard kvality pro jízdu na mrtvém koni
• vytvoříme task force pro oživení mrtvého koně
• založíme výcvikový kurs, abychom se naučili lépe jezdit na mrtvých koních
• vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých koní
• upravíme kritéria, podle kterých se určuje, zda je kůň mrtvý
• zaplatíme externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni
• zapřáhneme několik mrtvých koní k sobě, aby se jim společně lépe táhlo
• prohlásíme, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm ještě nedalo jezdit
• uvolníme dodatečné prostředky na zvýšení výkonu mrtvého koně
• vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém existují levnější poradci
• zakoupíme něco, po čem bude mrtvý kůň běžet rychleji
• rozjedeme reklamní kampaň, že náš kůň je „lépe, rychleji a levněji“ mrtvý
• založíme kroužek kvality (centrum excelence), abychom našli uplatnění pro mrtvé koně
• přepracujeme výkonové parametry pro koně
• zřídíme nákladové středisko pro mrtvé koně
• nasedneme na svého starého slabého osla a zamaskujeme ho mrtvým koněm
• nařídíme přesčasy a nosíme mrtvého koně sami
• restrukturalizujeme stáj
• zdvojnásobíme příděly krmení
• prohlásíme, že mrtvý kůň byl už od samého počátku naším cílem
• povýšíme jezdce
• budeme zapírat, že jsme kdy nějakého koně vůbec měli, sedneme si a budeme čekat, až se kůň sám zvedne…